VODA-KAMARÁD

Drž se svého pádla chlapče, nepodléhej náladám.
Drž se svého pádla chlapče, které tě zve k vodním hrám

Když tě potká někdy smůla, když se štěstí zamotá
Není důvod skočit z mostu, do vody co klokotá

Lepší je hned po té vodě, pod mostem co burácí
S partou jako kdysi dávno, zažít zase legraci

Drž se svého pádla chlapče, života loď sám si řiď 
Drž se svého pádla chlapče, v řece štěstí svý si chyť


Tak jaképak představy v nás, skalních vodácích tělem i duší, vyvolá přečtení takovéto naivní básničky. Stačí jen kapánek přimhouřit oči a oddat se snění. V koutku úst to zacuká, vlnka vzpomínkového snění přeběhne přes čelo a už se vezeme. Samozřejmě že na lodích, na člunech i na vorech. Spolu s tím početným vodáckým národem, který každé léto zaplňuje kempy, hospody a břehy našich řek svými příběhy, zážitky a sny.
Pojďme si zkusit v duchu chvíli zakontrovat na koruně jezu, na pomyslné hraně mezi světem představ skutečností. Sedněme si v představách hezky ke stolu do té naší malé hospůdky na břehu milované řeky. Mezi rozevlátými záclonkami k nám dokořán otevřenými okny v melodickém šumu bublajícího splavu zaznívá: „Kurnik šopa, tak už konečně zaber ! Proboha, co to děláš ? Vždyť jedeme bokem do šlajsny ! Řekl jsem kontra ! Co to mám sakra za háčka ? Kdo to má krucinál furt vylejvat ?“. Je to ta nejkrásnější melodie souznění, kterou nám nabízí naše řeka, naše voda - kamarád.

Zpět